Jak se na svět dívat růžovými brýlemi

8. srpna 2013 v 17:12 | Nits


Abych pravdu řekla, můj jediný dnešní výlet (trvající pět minut) byl právě ukončen (nepočítaje cestu na oběd). Než se zeptáte - ano, jsem hodně líná osoba. A to vedro venku, potom hlídat mladšího sourozence, fuu.
Ven mě vyhnala touha po inspiraci do další povídky a chuť na něco nechutně sladkého. Jen za mnou zapadly domovní dveře, už jsem se chtěla vracet a vzdát to. Dusno, neuvěřitelné dusno a sluneční paprsky úplně všude. Lituju upírů, fakt hodně.
Tak jsem tedy poraženecky na nos nasadila sluneční brýle, koupené za stovku od Vietnamců, protože je určitě zase někde nechám, a se zdviženou hlavou kráčela po nudně rovném chodníku.
Abyste rozuměli - ne, nebydlím ve velkoměstě, vážně ne a všichni se mi smějí, když řeknu, že ta díra, kde bydlím, je opravdu město. Takže projela asi tři auta, dvě paní na kole, jeden motorkář, který si asi myslel, že ho nevidím, ale určitě obdivoval mé nohy.
Yaya, dneska je ze mě nějaký narcis, nevím, čím to.
Každopádně - v obchodě byl dokonalý chládek, takže asi tou aklimatizací nebo co já vím, se mé peníze taky rozhodly trochu se provětrat a rozkutálely se všude, jen ne do mé dlaně. Lidi se na mě pobouřeně dívali, protože smát se v obchodě nahlas bylo asi krajně neslušné.
Vycházím z budovy (haha, budova, haha, good one) a vzpomenu si, jak mi jednou kamarád řekl, že mám neuvěřitelně trampský krok. Největší pochvala, řeknu vám, aspoň si můžu říkat pravý pionýr (o tomhle jindy). Pohodím vlasy, které dneska konečně po dlouhé době mají svůj den, takže nabraly objemu a ukázaly světu, že jsou opravdu husté, jak mi všichni tvrdí a já si všimla (mezitím, co jsem je prskala ven z úst) že v Chorvatsku je pravděpodobně vzalo slunce někam za oceán a místo toho je nahradilo moji přírodní barvou, odstín nudná hnědá, s příměsí špinavého blond.
Ale přidalo k němu vyšisované blonďaté prameny. Díky, slunce.
Tím jsem vlastně chtěla říct, že jsem vážně měla ráda své rudé háro a není mi dovoleno jít na zrzavo, ale berte to pozitivně, zasmějte se, no a co? Zítra vás bude tížit něco jiného, tak proč mít těch starostí hned několik?
Venku, i přes to nesnesitelné vedro, jsem nasadila sluneční brýle a hned to bylo lepší. Zkreslilo to intenzivitu slunce (rozumějte reality) a potáhlo ji to krásným hnědavým odstínem (rozumějte růžovou).
A já? Já si z obchodu odnesla kokosovou a ořechovou čokoládovou tyčinku, na kterou se už už třesu. Takže pozitiva jsou vážně všude.
Užívejte růžové!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama