Držet hubu a krok - Part 2.

24. března 2013 v 21:53 | Nits |  Držet hubu a krok
Part no.: 2
Autor: Nits

"Slibuješ, na čest a věrnost, že se staneš rytířem ve službách Krále Artuše a budeš plnit jakýkoliv jeho příkaz?" hluboký hlas se ozval nad moji hlavou a já ji sklopila ke studené zemi.
"Slibuji," stejně pevným hlasem jsem odvětila, pravou ruku zatnula v pěst a přiložila na srdce. Ucítila jsem všude kolem ostří meče a v momentě, kdy se Harry posunul, měla pocit, jakoby to všechno přestalo.
Vše bylo jako dřív a já nechápala, proč jsem byla tak moc v transu.
"Tý jo, tak to bylo vzrůšo," pošeptala mi Violet, když se stala poslední pasovanou.
"Co na tom bylo vzrušujícího?" sykla jsem zpátky a tleskala... Vlastně ani nevím čemu.
"Všichni ztichli! Jako na povel. Nehýbali se a jen koukali, přestal foukat vítr, nešlo slyšet ani praskání ohně. Bylo to hustý," vysvětlovala s vykulenýma očima.
Tlumeně jsem se jí zasmála a s davem se vydala k rozděleným stanům.
"Chceš spát tady," ukázala jsem na levou postel "nebo tady?" kývla jsem k té naproti.
"Mně je to jedno, hlavně hned," svalila se na tu pravou a těžký batoh hodila pod postel.
"To zas bude nuda," protočila jsem oči. Narážela jsem na to, že pokaždé hrozně brzy usne.
"Jsem denní tvor!" prohlásila na svoji obranu a polštář si přitiskla na obličej, takže to znělo spíš jako neurčité zahuhňání. "Dobrou," zamumlala a vyčerpaně spustila ruku z postele. Zasmála jsem se jí, batoh hodila pod druhou snůšku prken, zvanou postel, zespodu vytáhla spacák, přičemž jsem stihla rozházet půlku stanu a ještě než jsem se do něj zachumlala, stoupla jsem si na každou postel jednou nohou a odvrchu začala šněrovat stan.
Provlékla jsem tkaničku kovovým kroužkem a tak dál a dál, než jsem byla v půlce.
"Čau, spíš?" rozhrnul kdosi obě strany celty do boku a zvědavě nakouknul dovnitř.
"Jasně, ten stan zavazuju, protože jsem náměsíčná, víš," sekla jsem po něm jazykem a naštvaně plachtu přitáhla zpátky. V kaziteli zavázaných stanů jsem poznala kudrnatého krále.
"To by jsi mohla spát i v hangáru, nikomu se tam nechce," konstatoval, ušklíbl se a jako veklý frajer se dlaněmi zapřel o dřevěnou podsadu.
"Jo, jenže to bych nesměla zakopávat o prázný lahve od chlastu," odvětila jsem mu a naprosto nezáživně od začátku zavazovala stan.
"No dovol? Hrajeme karty a za chvíli půjdeme spát, tak moc nenadávaj, nebo budeš mít ráno delší rozcvičku," pohrozil mi a trošku se skrčil, jelikož jsem ve vázání razantně pokročila.
"Zítra je neděle," odsekla jsem a prudce zatáhla za jednu tkaničku.
"To znamená?" zase se skrčil.
"Že zítra rozcvička není," objasnila jsem mu něco, co dávno věděl a postoupila k předposlednímu kroužku.
"Tak si to vybereš v pondělí, neboj," dřepl si a nakukoval dovnitř.
"Dobrou," popřála jsem mu a zahákla poslední černou šňůrku za připínáček na otevíracích dveřích. "To víš, že jo," zašeptala jsem si sama pro sebe, vklouzla do spacáku, založila ruce za hlavou a pobaveně sledovala, jak se jeho silueta pomalu zvedá a s rukou ve vlasech odchází k vedoucovskému stanu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bo. Bo. | Web | 24. března 2013 v 22:12 | Reagovat

Jakej vtírák Styles. Pfff, to bude ještě zajímavé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama