Držet hubu a krok - Part 1.

18. března 2013 v 17:56 | Nits |  Držet hubu a krok
Part no.: 1
Autor: Nits

"A zase všechno táhnem my," ozývalo se ze zadního zástupu mrmlání.
"Přesně! Všechno odedřou chudáci dětičky a vedoucí si vykračujou!" další brepta. A nebyl jediný, nikomu nebylo po chuti skoro uprostřed noci šlapat po pískové cestě, ověšený kotlíky, surovinami a těžkými batohy.
"My máme na paměti vaše zdraví a program, co vám udělá pár závažíček? Přece si poradíte, ne?" ušklíbl se vesele jeden z instuktorů a provokativně na zádech pohodil batoh, obsahující jen to nejnutnější.
"To se mu to nosí, když mu hlavas veze spacák," zašeptala mi Violet do ucha a zachichotala se.
"Co se chichotáš?" napomenula jsem ji a usmála se. Černé dlouhé vlasy jí vlály kolem tváře a dokreslovaly bledý obličej s velkýma modrýma očima. Byla moc pěkná a v jejím výrazu bylo poznat zapálení pro jednoho z vedoucích.
"Koukej, sluší mu to!" trhla bradou směrem k Shaunovi a uculila se.
"Dámy, dámy, neperte se o mně, na všechny se dostane!" zasmál se a otočil se k nám čelem.
"Abys nespad, pozadu to není moc pohodlný," poukázala jsem na jeho žabky, do kterých mu určitě musela napadat spousta ostrých kamínků.
Moji poznámku přešel a jen po nás povýšeně hodil zářivý úsměv. "Moc si nestěžujte, kufry nám vezou všem," otočil se zpátky a pustil se do družného hovoru s ostatními.
"Cožeto máme vlastně za téma?" matně jsem zaslechla ze zadních řad opozdilců.
"Podívej se na ty hadry, co máš na sobě a pochopíš," zavolala jsem na nešťastníka a ušklíbla se.
"Artuš, oh, jak dojemné," zakřenila se Violet a pár holek za námi vybuchlo smíchy.
"Nono, jestli se ti to nelíbí, můžeš zůstat doma!" napomenul mě kdosi z instruktorů a já naklonila hlavu blíž k Violet.
"Kdepak, to raději budu tady s vámi, se všemi!" zahlaholila dopředu a pošeptala mi. "A koukat na Shaunův sexy zadek."
"Violet!" plácla jsem ji do ramene a zavolala na zástup za sebou. "Jak daleko ještě půjdem?"
"Až ti upadnou nožičky a budeme tě tahat z té řeky, která dělí náš tábor od téhle cesty a teče ti přímo pod nohama," podotkla Becky a zadupala na dřevěném mostě, po kterém jsme přecházeli jako stádo volů.
"Stačilo říct třeba za chvilku, nebo už jsme tady, nebo tak," zasmála jsem se a spokojeně koukala okolo. Kolem nás byla tma, otravovali nás komáři, ale byli jsme spolu a to bylo hlavní.
"Koukej!"
"Jé, hele!"
"Ty kráso, to je něco!"
"No ty vole!"
"A deset!" přikázal vedoucí, který sprosté slovo dobře slyšel.
"Čeho?" vyvalil oči a tvářil se nechápavě.
"Pokud si jseš jistej tím, že jsi kluk, tak kliky, ale jestli je to na tebe moc a připadáš si jako holka, tak dřepy," snažila jsem se vyhecovat zhruba desetiletého kluka, který tu s námi očividně byl poprvé. Zatvářil se odvážně, shodil batoh a bleskově udělal deset kliků.
"Šikula," pochválila jsem ho a spolu s ostatními už bezeslova obdivovala tu ztělesněnou krásu před námi.
Dlouhá louka, o kousek dál travnaté náměstíčko, uprostřed stožár s táborovou vlajkou a okolo stožáru...
Staré, vyřezávané židličky, momentálně prázdné. Vedle křesílek klečel zbytek vedoucích, oděný do nádherných artušovských šatů. Nad dřevěnou bránou do tábora se houpala vyřezávaná cedulka s nápisem "Kamelot."
"Nádhera," zašeptala jsem a v očích se mi odrážely plamínky pochodní a svící, rozestavěných všude okolo.
"Artuš!" vzrušeně si špitaly malé děti a prstíky ukazovaly po dvojici, pomalým, důstojným krokem jdoucí na dřevěný trůn okolo kulatého stolu.
"Harry," vzdychly nějaké holky za mnou a poklesly v kolenou. Musela jsem potichoučku vyprsknout smíchy, až se po mně Violet ohlédla.
"Žádný Harry, král Artuš!" sykla jsem a povzbudivě se po nich ohlédla. "A stejně je to debil," zašeptala jsem své nejlepší kamarádce a doufala, že mě žádný vedoucí neslyšel.
Slyšel, Becky mi na prstech ukázala deset a naznačila, že až po obřadu. Protočila jsem oči v sloup a dál se zatajeným dechem koukala po královské dvojici.
"Sešli jste se tu, abychom společně objevili ztracený meč Excalibur. Nemám ho, druid, či lesní žínka mi jej odnesli. A proto jste tu, přijal jsem vás jako své pomocníky a očekávám plný výkon," táborem se rozléhal Artušův chraplavý hlas a přerušovalo ho jen lapání po dechu malých dítek.
"Teď vás pojednom obejdu, pasuju na rytíře a očekávám, že mi svým slibem stvrdíte přísahu," pronesl do ticha a začal od nejmenších, kteří museli po náročném dni brzo spát.
"Slibuješ, na čest a věrnost, že se staneš rytířem ve službách Krále Artuše a budeš plnit jakýkoliv jeho příkaz?" zahřměl a pozvedl nad nebožátkem meč.
"S-S-Slibuju," zakoktal a sklonil hlavu.
"Tímto tě pasuji na rytíře," lehce se dotkl jeho levého ramene, následně pravého a potom se jeho meč zaleskl nad jeho hlavou. "A nyní budeš následovat moji choť Guineveru," pokynul k vedoucí, zahalené v bílých šatech s korunou na hlavě "a ta tě zavede do tvého lože. Dobrou noc, zítra bude náročný den," zahřměl a přesunul se k dalšímu, který vyčkával na své pasování.
"Kdo je Artušova žena?" zašeptala jsem k Violet, aby to nikdo neslyšel.
"Angee," špitla zpět a okouzleně koukala po Seanovi, který pomáhal ostatním ubytovat se ve stanech s podsadou.
"Chudák," tlumeně jsem se zasmála a pohrdavě koukla na Harryho lačný pohled. Blížil se. Už jen tři děti.
Dvě.
Je vedle mě.
Najednou, jakoby všechno okolo zhoustlo, tma se zhmotnila, zvuky ustaly, svíce zhasly.
Zbyly jen jeho oči, neprokouknutelné a nevypočitatelné.
Sklonila jsem hlavu a mělce dýchala, když jsem na levém rameni jemně ucítila ostří rezavého meče.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Monnie Monnie | 18. března 2013 v 20:58 | Reagovat

A že uhodnu, kdo je pravý Harry ? :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama